Žijeme v hektické době orientované na výkon a dosahování cílů. Sociální sítě (a LinkedIn nevyjímaje) nás bohatě zásobují příběhy supermanů. Nadlidí okolo nás, kteří překonávají levou zadní jednu překážku za druhou a vše se jim daří.
V tomto kontextu se stále více lidí potýká s tzv. imposter syndromem – syndromem podvodníka.
Imposter Syndrom není nový koncept. Poprvé se objevil v článku Pauline R. Clancové a Suzanne A. Imesové, publikovaném v roce 1978. Jde o psychologický jev, při kterém jednotlivec pochybuje o svých dovednostech, talentu nebo úspěších a má přetrvávající vnitřní strach z toho, že bude odhalen jako podvodník.
Nejedná se o pouhé nízké sebevědomí, ale o zkreslené vnímání reality. Lidé s tímto syndromem často čelí úzkostným stavům, chronické únavě, stresu a depresi.
Pokud vás zajímá, jestli náhodou také vy netrpíte Imposter Syndromem, zkuste si odpovědět na následující otázky:
Pokud jste na většinu otázek odpověděli ANO, je možné, že se Vám Imposter Syndrom týká. Výzkumy nicméně ukazují, že v tom nejsme sami. Podle dat až 70% populace zažilo pocity spojené s tímto syndromem a akutně se s ním potýká až 20 % lidí.
Pokud opravdu trpíte syndromem podvodníka, jediný, kdo podvádí, je váš mozek. A podvádí právě vás. Základním krokem k nápravě je přiznání si situace. Syndrom podvodníka dlouhodobě snižuje sebeúctu i sebehodnotu a vypořádat se s ním může být obtížné a emocionálně vyčerpávající. Ale jakmile si uvědomíte, že se vás tento problém možná dotýká, můžete začít podnikat kroky k jeho zvládnutí.
Identifikujte zdroj svých pocitů neadekvátnosti. Možná vám rodiče v dětství stanovovali příliš vysoké cíle nebo jste byli přehnaně kritizováni. Pojmenujte tyto pocity a pochopte, odkud pramení.
Svěřte se někomu, komu důvěřujete. Sdílení iracionálních pocitů může pomoci zmírnit jejich intenzitu. Váš blízký vás pravděpodobně podpoří a poskytne vám jiný pohled.
Realisticky zhodnoťte své schopnosti. Pravděpodobně jsou zcela adekvátní. Zkuste si sepsat, v čem jste dobří, a vzpomeňte si na příklady situací, kdy jste na sebe byli hrdí. Cílem je zaměřit se na pozitivní hodnocení sebe sama místo neustálé sebekritiky.
Zastavte negativní myšlenky už v zárodku. Když se přistihnete, že myslíte na něco negativního, zastavte se a analyzujte to. Zeptejte se sami sebe: Je to racionální nebo přehnané?
Nepoměřujte se s ostatními, protože vždy bude někdo chytřejší nebo schopnější. Poměřujte se sami se sebou – jaký pokrok jste udělali za poslední týden, měsíc nebo rok.
Imposter Syndrom může negativně ovlivnit nejen jednotlivce, ale i jejich pracovní tým nebo celou organizaci. Lidé s tímto syndromem často odmítají povýšení nebo se vyhýbají náročnějším úkolům. Mohou také odmítat pochvaly a shazovat se před ostatními. Pro organizaci je efektivním nástrojem, jak s tímto jevem pracovat, konzultace s psychologem nebo komplexní zaměstnanecký asistenční program zaměřený na well-being.
Imposter Syndrom je reálný problém, který může mít vážné dopady na kvalitu života a pracovní výkon. Uznání a pochopení tohoto problému je prvním krokem k jeho zvládnutí. Pamatujte, že nejste sami a existují způsoby, jak se s těmito pocity vyrovnat.
